Historie školy

Střediska vzdělanosti ve středověku byly kláštery. Vyšší vzdělání dostávali kněží, příslušníci vládnoucích rodů, šlechta a vyšší úřednictvo. Roku 1348 zakládá král a císař Karel IV. Pražskou univerzitu. Je to nejstarší univerzita ve střední Evropě.

Za posledních přemyslovců vzniká rozvoj a zakládání měst a to pokračuje i za vlády Lucemburků.

V té době vznikají ve městech školy. Jejich hlavním úkolem bylo naučit číst, psát a počítat.

V Žebráku došlo k založení školy pravděpodobně brzy po povýšení na město, to je koncem XIV. století, nebo brzy na začátku XV. století. Přesné datum neznáme.

Školy v té době se stavěly blízko kostela a farního domu. Tak tomu bylo i v Žebráku.

První školy, jako většina budov, včetně kostelů, byly dřevěné, pokryté došky nebo jen slámou. Není tedy divu, že bývaly často obětí požárů. Žebrácká škola jich zažila celou řadu.

Podrobnosti ze života školy po jejím založení, o učitelích a jejich působení v Žebráku máme skromné záznamy až z konce 16. století, od kdy je uváděno jméno učitele. Prvním takto zaznamenaným učitelem žebrácké školy byl Jiří Dobřanský a to v roce 1598. Největší požár, který stihl Žebrák byl v roce 1532, kdy v čísle 85 – v hostinci „U tří zvonů“ přenocoval první habsburský panovník na českém trůně – král Ferdinand I. Požár vznikl neopatrností jeho služebnictva, rychle se šířil a vyhořelo téměř celé město, tedy i dřevěná škola. Tehdy byla však brzy vystavena, ježto město dostalo dostatek dřeva z královských lesů a to na pokyn samotného krále, který chtěl městu nahradit škodu způsobenou jeho služebnictvem.

Tato nová školní budova sloužila svému účelu do konce 16. století, kdy v roce 1596 byla velmi zchátralá, takže městská rada 13. června požádala českou zemskou komoru o podporu ke stavbě nové školy. Ta pomoc přislíbila, ale uskutečnila ji až v roce 1603, kdy Žebrák dostal dříví z polesí točnického, z revíru Líšná – v podobě prken.

Tato škola po několika letech svého působení a to 29. července 1608 shořela do základů. Město však tehdy školu obnovilo velmi brzy a již v roce 1609 se vy­učovalo v nové, opět dřevěné škole. V té době měl Žebrák již vlastní dřevo z lesa – Obora, která patřila ke katastru obce Žebrák do roku 1637.

Tato školní budova sloužila svému účelu až do vpádu Švédů do Čech v roce 1639, kdy byla dne 30. října od nich vypálena do samých základů. V té době na škole vyučoval Jindřich Kubíček, rodák z Příbrami.

Netrvalo dlouho a škola byla opět brzy postavena a při ní zřízena studna, která měla dostatek vody k hašení.

Tato škola celkem solidně postavená, sloužila svému účelu dosti dlouho, ale protože nebyla udržována a opravována, ocitla se v roce 1743 v tak bídném stavu, že tehdejší učitel školy Jakub Brejcha podal radě města žádost o rychlou opravu školní budovy. Tato pomoc byla však poskytnuta mnohem později, když už neměla škola ani oken, ani dveří a střechou do vnitřku pršelo. Městská rada řešila situaci tak, že najala jednu místnost – třídu – v domě číslo 10 u Jana Nejedlého a učitel Josef Šilha byl ubytován v hostinci „U tří zvonů“. v této době novou školní budovu postavil Točnický důchod na své vlastní náklady a město hradilo jen práci nádenickou v hodnotě 54 zlatých. Od té doby měla žebrácká škola, počínaje rokem 1755, dvě třídy a byt v prvním poschodí. Učitelem vedle hlavního učitele Václava Šihly, byl ustanoven František Votoček. Tato škola, jako poslední dřevěná, vyhořela v roce 1780. v té době byl patronem školy vrchní úřad ve Zbiroze a ten rozhodl, asi v roce 1840, o výstavbě nové školy v Žebráku a to zděné. v době této výstavby školy byly najaty dvě náhradní místnosti v domě čp.143, který vlastnil pan Jan Adam a v domě čp. 16 (dům s podloubím). Základní kámen byl položen 11. července 1842. Byla tedy na místě, kde dnes stojí stará školní budova vystavena nová jednopatrová – trojtřídní škola. Nad vchodem této budovy byl v roce 1843 umístěn nápis: „Mládeži a vlasti“. Škola byla slavnostně vysvěcena 1. října 1843 děkanem Vojtěchem Nejedlým a odevzdána svému účelu. Slavnostní otevření školy se konalo za přítomnosti pátera Raucka, kanovníka pražského, berounského hejtmana Havle, zbirožského komisaře Kučery a přítomno bylo i 250 horníků ze Zbiroha. v té době byl hlavním učitelem školy František Tarant a za něho bylo v III. třídě, jako v jiných městech vyučováno německy do roku 1857.

Od roku1859 dostal hlavní učitel školy titul „řídící učitel“. Prvním řídícím učitelem žebrácké školy byl Hynek Studený, který školu vedl do roku 1872. Po něm František Hrdina. Měla 4 třídy s  pobočkou při čtvrté třídě.

Druhé poschodí školy bylo přistaveno v roce 1885 a škola rozšířena do zahrady. Náklad 13428 zlatých. Škola byla rozšířena na pětitřídní s pobočkou při páté třídě v roce 1887. Za řídícího učitele Josefa Mladého, nastoupil roku 1896, byla pobočka při páté třídě přeměněna v roce 1898 na šestou třídu. Počet žáků dále rostl a přesáhl počet 500. v roce 1900 byla otevřena pobočka při páté třídě a od té doby až do roku 1921 byla v Žebráku šestitřídní obecná škola s pobočkou při páté třídě.

Po řídícím učiteli Josefu Mladém nastoupil místo řídící Antonín Čuda, který byl posledním řídícím učitelem dosavadní školy v Žebráku.

Na jaře 1921 požádala městská rada o zřízení měšťanské školy a to od 1. září 1921. Měšťanské školy byly v té době v Hořovicích, ve Zdicích a v Hostomicích.

Zemská školní rada výnosem ze dne 31. března 1921 dala souhlas k otevření měšťanské školy v Žebráku od 1. září 1921 a to I. a II. ročníku. Do I. ročníku byli zařazeni žáci, kteří s úspěchem dokončili 5. postupný ročník a do II. ročníku žáci starší, kteří se podrobili přijímací zkoušce do II. ročníku. Zápis do měšťanské školy se konal dne 26. a 27. srpna 1921. Do I. ročníku bylo celkem zapsáno a zařazeno 73 žáků a do II. ročníku bylo zařazeno 68 žáků.

Začala tedy měšťanská škola v Žebráku se 141 žákem. Prvními učiteli této školy byli ustanoveni: František Tesař, odborný učitel měšťanské školy ve Zdicích a byl pověřen funkcí zastupujícího ředitele školy. Ostatními učiteli byli ustanoveni: Marie Hlávková, učitelka v Berouně a František Březina, učitel z Hořovic. Pro vyučování ručních prací a domácích nauk ustanovena Anna Wonschová. Místo ředitele školy bylo vypsáno ve Věstníku min. školství na podzim roku 1921. Na obecné škole nadále působil Antonín Čurda jako řídící učitel pětitřídní školy obecné.

O místo ředitele měšťanské školy žádalo několik uchazečů. z nich byl schválen (též školní radou v Žebráku) odborný učitel měšťanské školy v Trnovanech u Teplic pan Alois Černý. Jmenovaný obdržel dekret s platností od 1. srpna 1922 jako definitivní ředitel měšťanské školy v Žebráku.

Od 1. září 1922 měla měšťanská škola 3 třídy s celkovým počtem 180 žáků. Na obecné škole bylo v tomto školním roce 305 dětí. Jedna třída provizorně umístěna „v radnici“.

Dnem 1. listopadu 1923 odešel řídící učitel Antonín Čurda do důchodu a odstěhoval se do Příbrami.

Obecná škola byla dána pod správu měšťanské školy.

Od 1. září 1923 byla na měšťanské škole vyučována němčina jako nepovinný jazyk.

Na konci školního roku 1923–1924 byla na škole konána první výstava žákovských prací, která se těšila velkému zájmu občanstva.

Zajímavostí tohoto školního roku bylo i to, že pan učitel Karel Anděl svolal první schůzku rodičů žáků své třídy a hovořil s nimi o spolupráci při výchově dětí. Tato schůzka se vydařila a byla vzorem i pro ostatní třídy a učitele.

Pro školní rok 1927–1928 přichází do Žebráku pan učitel Ferdinand Anděl, který na škole působí jako odborný učitel do důchodu a bydlel v Žebráku až do své smrti.

V těchto letech se projevuje nadále úbytek dětí na obou školách a to zvlášť na měšťanské. Tak ve školním roku 1929–1930 je na obecné škole 213 dětí a na měšťanské jen 54, ve III. ročníku pouze 9 žáků.

Od začátku školního roku 1931–1932 se zavádí na obecných školách jazyk německý jako nepovinný předmět.

Pak přichází školní roky, kdy na rodiny doléhají následky hospodářské krize a nezaměstnanost. Děti nezaměstnaných trpí podvýživou – i hladem. Začíná stravovací akce – vyvařování polévek. Řada dětí dostává i mléko a rohlíky.

Škola se dostává do prostorové tísně. Malá třída, zbudována z bývalé kuchyně bytu nestačí. Je proto rozšířena o pokojík, který uvolnil ředitel školy.

Na veřejnosti i ve školách dochází k oslavě zvané „Svátek matek“. Škola připravila zdařilou besídku na den 12. května 1934.

Dne 14. září 1937 umírá v Lánech první prezident Československé republiky T. G. Masaryk. To už je však doba, která vtiskuje i práci učitelů a žáků období nejistoty a blížící se hrozby nad naší zemí.

Nad Evropou se vznášel černý mrak v podobě německého fašismu, který připravil našemu národu a celé Evropě období hrůzy a strachu.

Žebrácká škola v době školního roku 1938-1939 až 1944-1945

Počátek školního roku 1938-1939 je ve znamení hlubokého zásahu do života našich škol.

Koncem měsíce září – při vyhlášené mobilizaci, odchází většina učitelů – mužů do vojenských útvarů. Přijetí mnichovského diktátu znamenalo silný odsun českého učitelstva ze zabraného území. Na žebráckou školu přichází místní rodák Václav Pacovský a je od 1. února 1939 ustanoven na měšťanskou školu. Jeho manželka Marie Pacovská zůstává podle zákona platného od 1. ledna 1939 mimo službu a obdržela tzv. odstupné.

Blíží se osudný březen 1939 a s tím i „temno“ pro celý národ a zvláště české školství. Dne 16. března je provedena okupace českých zemí, když před tím se Slovensko odloučilo od českých zemí a vyhlásilo samostatnou Slovenskou republiku. Vracejí se čeští učitelé ze Slovenska.

Již 21. března 1939 jsou zabrány učebny u Havlíků a školní kuchyně. Zařizuje se střídavé vyučování a hledány náhradní prostory. Zařizuje se třída u Hůrků.

Do Žebráku přichází odborný učitel Václav Pokorný a učitelka Marie Martinovičová.

Dne 1. dubna 1939 je dosavadní ředitel školy Alois Černý dán do penze. Působil v Žebráku od 1. srpna 1922, tedy 16 roků a 8 měsíců. Odstěhoval se do Prahy.

Na školu přichází nový ředitel Karel Černý, který do zabrání Sudet působil jako ředitel školy v Dobřanech.

V měsíci květnu 1939 je na škole ustaveno Rodičovské sdružení, které mělo za úkol spolupracovat se školou při nové výchově mládeže. Ředitel školy Karel Černý odchází ze Žebráka na školu komárovskou.

Na žebráckou školu je ustanoven ředitelem František Vošahlík, který působil v pohraničí a zůstává v Žebráku přes celou válku.

České školy dostávají řadu předpisů a nařízení, která mají směřovat k nové výchově. Jsou vydány nové učební osnovy, ze kterých je odstraněno vše, co by obsahovalo cokoliv, co by vedlo k výchově národní a vlastenecké a připomínalo vznik a trvání ČSR po roce 1918.

Zvlášť postižena byla výuka dějepisu a zeměpisu. Dějepis byl nakonec odstraněn ze škol. Ze zeměpisu se žáci učili o Velkoněmecké říši a Protektorátě. Všechny zeměpisné názvy musely se uvádět napřed německy a pak česky: Prag–Praha, Bettlern–Žebrák, Moldau–Vltava atd.

Označení úřadů a škol německo-česky. Byla provedena přísná kontrola školních sbírek a knihoven. Nařízeno odstranit vše, co by připomínalo T. G. Masaryka a dr. Beneše. Byly to jednak obrazy a busty, legionářské obrazy – symboly. Kontrolu sbírek na žebrácké škole provedli dne 21. října 1939 němečtí vojáci. Vyučovací hodiny byly zkráceny na 45 minut a rozvrh rozšířen o povinné vyučování němčině a to na měšťanské škole povinně a na obecné škole od 3. třídy nepovinně.

Od 1. října 1939 byla v Žebráku zřízena soukromá hudební škola, na které vyučoval Jan Tesař, varhaník cerhovického kostela.

Oslava 28. října byla zakázána a den se stal pracovní. Těžko se hledala příležitost pro vzpomínku na nějaké národní události. v Žebráku byla dne 1. listopadu – svátek všech svatých – vzpomínka u hrobů bratří Nejedlých.

Dne 23. listopadu 1939 bylo před školou nečekané shromáždění občanů – rodičů školních dětí. Přišli si pro své děti na základě poplašné zprávy, že němečtí vojenští lékaři chtějí očkovat všechny školní děti.

Přišel 8. prosinec 1939 a dochází prvně k zabrání školní budovy.

Lavice dány na půdu a v 8 učebnách zařízeny ubytovny pro německou pěchotu. Začalo střídavé vyučování v nouzových třídách u Wiesennbergerů, u Havlíků a u Šolců (nájemce pan Zázvorka).

Dne 15. prosince byly protokolárně odevzdány v Hořovicích všechny školní obrazy připomínající dr. Eduarda Beneše.

O vánočních svátcích sice ubytované vojsko ze školní budovy odešlo, ale po několika dnech je vystřídala jedna baterie dělostřelectva.

Pololetní prázdniny, které v tomto školním roce začaly 1. února 1940, byly prodlouženy (z důvodu úspor paliva) postupně až do 4. března. Dne 9. března byla školní budova uvolněna a po úklidu se v ní začalo vyučovat 4. dubna. Na den 20. dubna připadly narozeniny Adolfa Hitlera. Škola dostala zvláštní téze přednášky k proslovení žactvu školy. v příštích letech bylo v tento den na školách volno a den slaven jako svátek.

Dne 25. dubna 1940 byla škola zabrána znovu a zřízen v ní lazaret. Vyučováno opět zkráceně po domech v provizorních učebnách.

Všechno učitelstvo se zúčastnilo složení slibu věrnosti. Dělo se to písemně pod text vytištěný na blanketech. Kdo by býval odmítl složení slibu, byl okamžitě propuštěn ze školy.

K 1. červnu 1940 byla opět škola uvolněna, proveden úklid a desinfekce a vyučování opět zahájeno ve třídách 10. června.

Dne 7. srpna 1940 vyšel výnos Ministerstva školství, jímž židé byli vyloučeni ze všech škol.

V témže roce byla nařízena povinná zkouška z německého jazyka pro všechno učitelstvo. k tomu účelu byly ustaveny v okresních městech zvláštní komise, jejichž předsedy byli Němci (většinou učitelé).

Přišel rok 1941 a s ním tvrdý zásah do školství. Byly zřízeny osmitřídní základní školy.

Škola měšťanská přejmenována na školu hlavní a stala se školou výběrovou. Do ní smělo být přijato jen 35% žactva z 5. ročníku základní školy. Ke škole hlavní byl přičleněn Jednoroční učební kurz. Tato organizace předvídala budoucí osud českých vysokých škol. Ty by byly jen německé.

Od začátku školního roku 1941–1942 se přestalo učit dějepisu. Ušetřené dvě hodiny byly dány po jedné jazyku německému a jednu zeměpisu.

Vánoční prázdniny stanovené od 19. prosince do 17. ledna byly prodlouženy do 1. února.

V té době byl ministrem školství Emanuel Moravec, bývalý plukovník generálního štábu čsl. armády. Podporoval organizace Kuratoria – která měla za úkol převychovat českou mládež v duchu Velkoněmecké říše.

Moravec, jako ministr školství vydal nařízení, podle kterého se od pololetí 1941–1942 vyučovalo na obecné škole 4 hodiny německému jazyku a na hlavní škole 7 hodin.

Pro učitelstvo nařídil při úředním styku pozdrav zdviženou pravicí – bez slovního doprovodu. To platilo od 1. března 1942.

Dne 1. června 1942 byl zrušen okres Hořovice a školství Hořovicka řídil okres Beroun.

Konec školního roku 1942 byl 9. června. Ministerstvo školství (Emanuel Moravec) vydalo nařízení, podle kterého si učitelé vybrali 21 dní dovolené a zbytek museli prokázat potvrzením obecního úřadu, že vykonávali prospěšnou práci v závodech, v zemědělství nebo jiném pracovišti.

V tyto prázdniny byl konán povinný kurz pro učitele dějepisu, kde byli seznámeni s novým pojetím českých dějin a takzvané Svatováclavské tradici, ke které se hlásil a jí prosazoval státní prezident dr. Emil Hácha. k vyučování dějepisu však nedošlo.

Ve školním roce 1942–1943 byly pro hlavní školy nařízeny přijímací zkoušky, na základě jich bylo do 1. ročníku hlavní školy zařazeno 20 dětí – 10 hochů a 10 dívek. Na jaře byla provedena všeobecná úprava rozhlasových přijímačů a tyto upraveny jen na krátké vlny. Po celý rok se vyučovalo v prozatimních učebnách mimo školní budovu.

V srpnu 1943 ve tři hodiny ráno přišli do Žebráku 204 muži německé armády SS a ubytovali se ve škole. v ní zůstali sice jen deset dní, školu opustili, ale ubytovací zařízení zůstalo. Vyučovalo se opět po domech. Vánoční prázdniny trvaly od 21. prosince do 4. dubna 1944. Dne 20. ledna 1944 byla školní budova obsazena maďarskými důstojníky s rodinami. Tyto však brzy Žebrák opustily, ale škola dostala nové obyvatele, tentokrát poslední.

Dne 14. února 1944 obsadili školu říšští vojáci a zabrali i místnosti u Hůrků a ve sboru Církve Českomoravské. Pro potřeby školy zůstala jen třída ve statku u Havlíků.

Obsazení školy i místností mimo školní budovu zůstává i ve školním roce 1944–1945, kdy se objevovali první naděje nového života.

Přišlo jaro 1945 a s ním i květen – Pražské povstání, osvobození Prahy a obnovení Československé republiky.

Německé vojsko opustilo školní budovu dne 6. května 1945 v 030 minut v noci.

Školní budova byla s ostatními místnostmi urychleně vyčištěna a upravena pro dokončení školního roku 1944–1945.

Stručná historie školy po roce 1945

Nový školní rok 1945–1946 začíná jako první v osvobozené vlasti. Jsou postupně odstraňovány křivdy, které byly páchány na vzdělávání školní mládeže. Žáci jsou zařazeni do tříd a ročníků podle věku. Nastává hluboká reorganizace školství.

Třídy 1. – 5. ročníku se stávají samostatnou školou – obecnou a jejím vedením pověřen učitel Josef Šištek z Praskoles. Škola hlavní dostává staré jméno – měšťanská.

Ředitel školy František Vošahlík se vrací do pohraničí a nastupuje na školu v Ústí nad Labem – Střekov. Mění se i většina učitelstva. Odcházejí do škol otvíraných v pohraničí. Na měšťanské škole je od 1. září jmenován zástupcem ředitele pan učitel Ferdinand Anděl, který školu předal dne 1. listopadu novému řediteli panu Františku Tesařovi, který na škole setrval až do odchodu na odpočinek.

Na školu se vrátila paní učitelka Marie Pacovská a z Domažlicka byl na školu přeložen odborný učitel Karel Pánek, žebrácký rodák. Ve školním roce 1945–1946 vyučovali na měšťanské škole spojené s Jednoročním učebním kurzem (zvaný 4. ročník) tito učitelé.

František Tesař, ředitel školy, Ferdinand Anděl, odborný učitel, Václav Pacovský, odborný učitel, Vladimír Ježek, učitel tělesné výchovy a ruského jazyka, Hermína Plačková, učitelka dívčích ručních prací.

Od počátku školního roku se začínají projevovat změny ve vnitřním životě školy. Od 4. třídy se začalo vyučovat jazyku ruskému. Na obecné škole je zaveden předmět „Učení o vlasti“. Na škole měšťanské byla zavedena politická výchova a v Jednoročním učebním kurze vyučován těsnopis.

Škola měla od počátku školního roku podporu místního národního výboru, jehož členy byli učitelé Pacovský Václav – předseda MNV a Anděl Ferdinand – člen MNV.

Starý nedostatek školních prostorů se dále prohluboval a již 19. ledna 1946 je podávána žádost o stavbu nové školy. Zvýšený zájem o školství se začal velkou měrou projevovat po únoru 1948. Koncem dubna 1948 byl přijat nový školský zákon o jednotné škole. Jeho působnost platila od 1. září 1948 a široká veřejnost s ním byla seznámena dne 10. října 1948 na schůzi rodičovského sdružení.

Začíná i spolupráce školy se závodem TOS. Připravuje se patronátní smlouva, ke které byly položeny základy 19. prosince 1948.

Dne 1. února 1949 opouští školu i MNV učitel Václav Pacovský, předseda místního národního výboru v Hořovicích.

Zavedením zákona o jednotném školství projevoval se v životě školy nový tvůrčí proud, do kterého se zapojují za vedení učitelů nadaní žáci. Jsou to různé soutěže mezi školami okresu. O práci školy projevovala zájem široká veřejnost. Byly konány „Rozhovory občanstva se školou“, na různé náměty. Na programu byly otázky: prospěch žactva, klasifikace, doučování žáků, zájmová činnost žactva, učební pomůcky a učebnice. Pozorně byla sledována činnost založené pionýrské organizace.

Po skončení školního roku 1949–1950 odchází ze školy odborný učitel Karel Pánek, který byl Ministerstvem školství schválen do funkce okresního školního inspektora a ustanoven pro okres Příbram.

V září 1954 byl přeložen na okres Hořovice a při sloučení okresů přešel na ONV do Berouna. Za záslužnou a obětavou práci mu byl vládou tehdejší Československé socialistické republiky udělen titul „Zasloužilý školský pracovník“ a předáno státní vyznamenání, řada plaket a medailí – za úspěšnou veřejnou práci.

I další školní roky přinášely změny v řízení i náplni školní práce. Ve školním roce 1950–1951 dokončil svoji činnost ředitel školy František Tesař, který odchází do důchodu a ředitelem je jmenován Josef Zíma. Koncem školního roku 1951–1952 byly konány na škole první závěrečné zkoušky.

Mezníkem v historii školy byl 24. duben 1953, kdy byl přijat nový školský zákon. Vznikla osmiletá střední škola. Zákon provedl i reformu učitelského vzdělání, úpravu osnova učebnic. Od 1. září 1954 byl jmenován novým ředitelem školy Karel Okrouhlík, dosavadní ředitel školy v Záluží. v té době se projevila tíživá situace v nedostatku tříd a od roku 1955–1956 muselo být zavedeno směnné vyučování ve dvou třídách na nižším stupni. Na škole byla zřízena školní družina, do níž se přihlásilo 84 žáků.

Pro nový předmět – práce v dílně – byla pronajmuta místnost v čísle 10 – u Hněvkovských a pro práce na pozemku sloužila školní zahrada u urnového háje.

Od školního roku 1959–1960 došlo k prodloužení školní docházky a škola se mění na devítiletku. Ve školním roce 1960–1961 byly do škol zavedeny nové učební osnovy a vydány nové učebnice. Žáci dostávali od té doby zdarma veškeré školní potřeby. v té době byla postavena nová školní dílna v areálu školy.

Činnost školy byla v tomto období soustředěna při výchově žactva na získávání žáků do zemědělství a do průmyslových oborů. k výchvě měly přispět zájmové kroužky zavedené ve škole: technický, mičurinský, zdravotnický, elektrotechnický a turistický. V jejich vedení pomáhali i zaměstnanci patronátního závodu TOS.

Svízelná situace v nedostatku učeben a vedlejších prostor vedla vedení města k ustavení komise pro stavbu nové školy. Do ní byli delegováni: Bohumil Šlapák, Jan Huml, Jan Krejčí, Ludvík Tuček, Karel Pánek, Veronika Malinská a Karel Okrouhlík. Jednání bylo vedeno na Krajském národním výboru v Praze v prosinci 1959 i na Ministerstvu školství a v závěru bylo přijato usnesení 11. ledna 1960 o výstavbě pavilonové školy. Stavba byla dokončena v roce 1963 a slavnostním způsobem byla otevřena dne 1. září 1963 za přítomnosti náměstka ministra školství ing. Jána Hečka. v roce 1964 je přistaven tělovýchovný pavilon. I v příštích letech docházelo k výstavbě dalších zařízení. v letech 1965-1966 byl smontován skleník, o rok později přístavba přírodopisného pavilonu. Při škole bylo vybudováno hřiště na odbíjenou, doskočiště a atletická dráha. Třídy se postupně měnily na odborné pracovny. Změny se dočkala i výzdoba chodeb a prostory pavilonů. Žebrácká škola nezůstávala pozadu v rámci okresu a uchovávala si vždy přední místo. Zásluhu o dobrou práci na škole měl po celou dobu celý učitelský kolektiv vedený schopným a prozíravým ředitelem, který i svým příkladem dovedl učitelský sbor vést k tvořivé a činorodé práci. Ve funkci ředitelů školy od výstavby nové budovy se vystřídalo několik a každý z nich zanechal v její novodobé historii nějakou výraznou stopu.

Prvním ředitelem v nové škole byl Karel Okrouhlík, který odešel do důchodu 31. července 1967. Po něm nastoupil Bohuslav Lisý, který 1. ledna 1970 byl jmenován okresním školním inspektorem. Místo ředitele školy pak zastával Josef Zíma do 31. července 1976 a po něm nastoupil Vladimír Beneš, který vykonával funkci do 31. července 1979, kdy nastoupil do funkce okresního školního inspektora v Berouně. Po něm funkci ředitele školy převzal Jiří Černý, který dne 1. srpna 1987 přešel rovněž do funkce školního inspektora. Od té doby byl ve funkci ředitele školy Zdeněk Červenka až do roku 1998. Poté nastoupil do funkce ředitele Mgr. Ladislav Šnajdr, který je funkci dodnes.

Historie školy v Žebráku je poznamenána několikastaletou tradicí a těžkými životními zkušenostmi. Dá se tvrdit, že její učitelé a hospodáři na žebrácké radnici měli vždy na paměti úkoly, které pro výchovu člověka rovněž před staletími hlásal uznávaný pedagog světového jména Jan Amos Komenský.

Žebrácká škola měla pro tuto práci i své vzory – práci svých význačných rodáků: Šebestiána Hněvkovského, Vojtěch a Jana Nejedlých i řadu těch, kteří svému rodnému městu dali ve svém životě víc, než je pouhou povinností. I dnes je živým odkazem smysl nápisu, který byl na staré žebrácké škole od roku 1843: „Mládeži a vlasti“.

Jiná školská zařízení působící v Žebráku

Vedle školy založené ve 14.–15. století a k ní vzniklé měšťanské školy v roce 1921 byly v činnosti školy a školská zařízení, která měla své speciální a dobové poslání.

Patří k nim:

Pokračovací škola řemeslnická, založena v roce 1887. Jejím posláním bylo poskytnout učňovské mládeži rozšířené vzdělání a hlavně vyšší teoretické – odborné znalosti, kterých měli nabýti jako budoucí tovaryši různých řemesel a prodavači. Vyučování se provádělo ve školní budově a to v neděli a v době, kdy měla škola obecná volné půldne (bývalo to ve středu a v sobotu odpoledne). Na škole vyučovali učitelé normální školy a též vybraní odborníci z řad občanů. Vedoucím školy (správcem) byl některý z učitelů. Absolvování této školy bylo podmínkou získání tovaryšského (výučního) listu.

Na tuto školu navázala v roce 1906 Živnostenská škola pokračovací. Tato měla již svůj organizační řád a jednotlivé učební osnovy pro jednotlivé obory (řemesla). v závěru docházky dostávali žáci vysvědčení o jejím absolvování. Vedení školy a vyučující byli ustavováni jako na minulé pokračovací škole. Její trvání bylo do konce roku 1944–1945.

Na ni navázala 1. září 1945 Učňovská škola kovodělná – sloužící výchově učňovského dorostu závodu TOS. Její působnost skončila 30. června 1948. Jejím externím ředitelem byl odborný učitel měšťanské školy Karel Pánek. Učňové ze Žebráka přešli pod působnost Učňovské školy v Hořovicích.

Pokus o zřízení Hudební školy byl učiněn 1. října 1939, kdy varhaník kostela z Cerhovic vyučoval 13 chlapců a 6 dívek hře na housle a klavír.

Realizace hudební školy v Žebráku našla půdu v roce 1967, kdy vznikla pobočka Lidové školy hudební – později Lidová škola umění, která v Žebráku zakotvila a pod dnešním vedením učitelky hudby Aleny Spilkové zdárně prospívá.